Únor 2011

Jde o tu fotku...

25. února 2011 v 20:24 | Mysteria |  Fotky "umělecké"
Vždycky chceme to, co mít nemůžeme. Proč tak lehce podléhám depkám? Proč je všechno tak těžké?
Připadám si jako to smetí na fotce... Zbytečná a hnusná....

Už ne...

24. února 2011 v 22:05 | Mysteria
...Já už nemám sílu....

Hledá se štěňátko...!

23. února 2011 v 17:25 | Mysteria |  deník
Tak už asi 4 dny v kuse brouzdám po internetu a hledám pejska. Měl by to být pejsek (jakože muž). Koukám na rasy jako jsou chodský pes, belgický ovčák, hovawart.... S tím se obracím na Vás, zda-li neznáte někoho kdo má nějaké štěňátko. Klidně i bez PP. Nejlépe z oblasti Moravy (není podmínkou). A taky za slušnou cenu.... Taky by se hodil odběr někdy v blízké době....
Omlouvám se za tento informační článek.... Ale já už nevím jak... Poptala jsem pár lidí přes meil, ale většinou jsem se dočkala záporné odpovědi....
Za pomoc děkuji :)
Jo Reček... To byl úžasný pes.... :)

"Je lepší shořet, než vyhasnout."+ obrázek...

20. února 2011 v 19:01 | Mysteria |  Malování/kreslení/čmárání
Je to přesně 44. let, kdy se narodila legenda. Je řeč o Kurtu Cobainovi. Pokud ho neznáte, tak mi radši ani na oči nechoďte. Lze "milovat" někoho, kdo už je téměř 17 let mrtvý? Někoho, koho jste ani nezažili? Pokud ano, tak Tě tedy Kurte "miluji".

Nirvana - Come As You Are

Strašně lituji toho, že jsem se nenarodila o pár let dříve a nemohla jít alespoň na jeden jeho koncert, koncert jeho a Nirvany.

Nirvany, kterou mám na tričku.... Tričko, které jsem si "vyprosila" od kámoše. Tričko, které má sice o nějakou tu dírku navíc, ale které miluji. "Možná" snad proto, že je na něm hlavně Kurt... Společně s Davidem Grohlem a Kristem Novoselicem.....

I přesto, že většina jeho písniček, písniček Nirvany, je depresivních, dokáží mi dodat tolik energie, jako snad žádné jiné... Když nepočítám písně AC/DC, které také bezmezně miluji....

"Nemám rád drogy, to ony milují mě."
Někteří ho odsuzují, že to byl "jen feťák". I kdyby... Kdo z těch nejlepších drogy nebral?

Kurt... rádoby

X Chyba: ....

19. února 2011 v 15:50 | Mysteria |  deník
Zjišťuji a ujišťuji se v tom, že jsem blbější, než jsem si myslila. Začala jsem společně s T. chodit na přípravné kurzy k přijímacím zkouškám na gympl. Děláme tam vlastně staré přijímací testy a věci jim podobné... S každým dalším cvičením docházím k domění, že přijímačky neudělám. Co se týče češtiny, v té by nějaký větší problém nebyl, tedy zatím. Horší s matikou. A to jsem si myslila, bůhví jak mmi matika nejde. Nemůžu uvěřit tomu, kolik jsme toho za ty 4 roky zapoměla. Jde totiž převážně o učivo za celý druhý stupeň. Proč sakra na mě musel vyjít ten rok, kdy dělají přijímačky poctivě všichni? Loni bych se byla bývaladostala jen na průměr. Nesmírně mě to vytáčí. Jak mě ty kurzy nebaví!

Byl to únavný týden, celkově....

Možná jsem se taky špatně rozhodla....

smutek
Mimochodem, tohle jsem nekreslila. Objevila jsem to na jednom chodníku při procházce Ostravou.

Máme rádi zvířata 3. ZOO

13. února 2011 v 12:44 | Mysteria |  Fotky "umělecké"

Zvířata jsou kouzelná. Zvířata jsou roztomilá. Zvířata uklidňují, pomáhají nám...

máme rádi zvířata
Byli jsme v Zoo... Kdysi... Kdysi přes léto. V Zoo Ostrava...

Máme rádi zvířata 2. domácí zvířata...

13. února 2011 v 12:31 | Mysteria |  Fotky "umělecké"
Tato série bude takovým mixem domácích tvorů patvorů. Je libo ovce, holuby a králíky, račte vstoupit...

máme rádi zvířata

Máme rádi zvířata 1. koně...

13. února 2011 v 12:15 | Mysteria |  Fotky "umělecké"
Tak jsem projížděla svou složku s fotkama a napadlo mě, udělat takové menší shrnutí. Ani jsem nečekala, kolik různých zvířat mám vyfocených. Takže tady je menší prohlídka.

máme rádi zvířata
První na řadě budou koně.

Barevné cosi- náušnice...

6. února 2011 v 21:31 | Mysteria |  Fotky mých výtvorů
Já nevím, proč vám tu poslední dobou hážu jen fotky výkresů. Možná je to jednodušší. Možná to je tím, že si zase píšu deník a necítím nutnost Vás zahlcovat zjednodušenými a ničím nezavánějícími úryvky ze života. Někdy holt stačí se vypsat papírovým stránkám, svázaným v deskách, které jsou potištěny jablíčky....

Náušnice...
Knoflíčky, tempery, lanko, korálky, rokaily, kalotky, háčky...
Celkový dojem se mi líbí, jenom se mi nepodařilo to vhodně vytočit... Zatím..Původně jsem je chtěla udělat v rasta barvách, ale nakonec jsem si na paletu vyprcla všech 7 temper...

náušnice
Foceno na Sparku ze září roku 2009. Mém zatím jediném Sparku. Kupovala jsem si ho tehdy, kvůli rozhovoru s Tarjou Turunen....

Nebezpečně blízko smrti 2.

6. února 2011 v 12:07 | Mysteria |  Příběhy

System of a down - Lonely day

....And if you go, I wanna go with you....
....And if you die, I wanna die with you....

(Miluju to)

Neskočila...
Měla jsem smůlu. Musela jsem se vydat tomu peklu vstříct. Z těch nervů mi nakonec doopravdy třeštit břicho začalo. Ale to až když jsem se blížila k budově školy.
Bohužel moje mamka, zdravotní sestra, poznala, že mi nic není. To je ta nevýhoda. Už nesčetněkrát jsem si různé bolesti vymýšlela. Někdy si říkám, má-li hrát to vůbec ještě smysl, vždycky to prokoukne. Bohužel ještě nejsem plnoletá, abych si omluvenky psala sama. To si ještě počkám.
Přemýšlela jsem o přestupu na jinou školu, ale nikdy jsem se k činům nedostala. Neměla bych se na co vymluvit. Učivo zvládám. Je až neuvěřitelné, že se pod takovým tlakem vůbec dokážu soustředit na školu. Ale je faktem, že to mě aspoň přivází na jiné myšlenky. Nebezpečnně rychle jsme se blížila ke škole. Jak se mi tam nechtělo... Ale přijít pozdě jsem si nemohla dovolit. Třídní učitelka mi už hodněkrát vyhrožovala neomluvenou absencí za pozdní příchody. Jako kdybych mohla za to, že jsem věčně myšlenkami mimo a na čas občas nehledím.
Stála jsem naproti školy a hleděla. Pokušení vzít roha bylo tak lákavé.
"Šrámková! Budete stát v prostřed brány ještě dlouho?", ozval se za mnou hlas učitele fyziky a pravé ruky ředitele. Neměla jsem na vybranou, musela jsem jít dál. Nejsem si jistá, zda jsem vůbec pozdravila. Přezula jsem se a vlekla se ke třídě. Ze zadu mě nabrala plnou rychlostí a silou Zuzana. Ta příšerka to snad ani nezaregistrovala.
Položila jsem si batoh a chtěla si sednou, ale... Celá židle byla od jakésiho neidentifikovatelného "sairajtu". Nezbylo mi, než ji utřít. Dělalo se mi z toho blivo. Připomínalo to zvratky. Nebezpečně mě natáhlo. Už malička mám na takové věci citlivý žaludek. Musela jsem opustit třídu. Ve dveřích jsem se minula s učitelkou češtiny, která přicházela se zvoněním.
"Šrámková!", vykřikla svým mohutným, zastrašovacím hlasem. Nebrala jsem na něj ohled. Co jsem také měla dělat se žaludkem v krku?
Objímala jsem už pěknou chvíli mísu. Když to začne, těžko se z toho stavu dostávám. Možná tomu hodně napomáhají nervy. Nebo... Ne! Prosím!
"Vylez!" Pavlína... Kterou asi učitelka poslala na výzvědy. Mlčela jsem. Možná hlavně proto, že to byla zrovna ona.
"Vylez ty hnusko! Učitelka se po tobě shání.", pokračovala. To byla jen jedna z mírnějších forem oslovení. Od září jsem si začala zvykat.
"Možná by tě zajímalo, jak vypadá ta tvoje fotka!" Hrklo ve mě. Spadl mi mobil na zem a roztříštil se na čtyři kusy. Nevěnovala jsem tomu pozornost.
"Tak tady jsi hnusko! Vylez!" A údeřila obrovskou silou do dveří kabinky. Jelikož jsou z kovu, nebezpečně se ten zvuk rozléhal celou místností. Nevěděla jsem, co mám dělat. Kurva! Něco mi spadlo na hlavu. Papír.... Fotka..... Má fotka..... Včerejší fotka...
"Tak co blbko, líbí? Povedená, myslím si."
"Proč?" Zavila jsem zoufale, na nic víc jsem se nezmohla. Pavlínu to jen rozesmálo.
"Zítra přineseš litr, nebo se ta fotka někde objeví!" Odešla... Kurva! Kde mám vzít tisícovku? Pochybuju, že to bude jediná splátka, kterou po mě budou chtít. Do prdele! Kdo by stál o to, aby jeho podbřišek viděla celá škola?
Záchod se stal mým nejlepším přítelem. Poslední kabinka v místnosti obzvlášť. Žaludek jsem měla stále jakoby na vodě, ale už se mi aspoň nehrnul pusou ven. Nevěděla jsem, co mám dělat. Celý den tu sedět moct nebudu. Hodina se přenesla v přestávku a ta se chýlila ke konci. Do třídy jsem vešla se zazvoněním a s učitelem. To byla tak trochu výhra. Svou židli jsem vyměnila za jinou volnou...Čistou. Zbytek vyučování jsem poslouchala výklad a o přestávkách se nehla z místa. Pro dnešek byl klid....