Březen 2011

Fotky 29.3. 2011

29. března 2011 v 21:57 | Mysteria |  Fotky "umělecké"
Původně jsem chtěla napsat článek na téma internetové seznamování, a mé neblahé zkušenosti s ním, ale nakonec se mi zaprvé nechce pro sešit literatury, ve kterém to mám a za druhé se mi to už vůbec nechce přepisovat. A tak se tedy budete muset spokojit pouze s fotkami z dnešního krásného slunečného dne. Foceno na procházce Doubravou... :)
Nejsou to bůhví jak "umělecké" fotky, ale fotky z jednoho povedeného dne... Terezko nezlob se :*


Znovu nalezen...

27. března 2011 v 19:33 | Mysteria |  Patlanice...
Tak jsem přibližně po roce vytáhla/ našla tablet. V životě jsem na něm kreslila tak 2x a když jsem zjistila, že to zřejmě nepůjde, zastrčila jsem ho do šuplíku, odkud jsem ho vytáhla až dnes. Nevím co mě to dneska chytlo... Nikdy mi nešly náramky "přátelství", bum, dnes jsem se do nich pustila a kupodivu nevypadají zrovna nejhůře. Tak stejno i s tabletem. Někomu se to líbit nemusí, ale já jsem spokojena...

Tužkou, temperou- Shelby GT 500...

26. března 2011 v 20:38 | Mysteria |  Malování/kreslení/čmárání
Jak už jsem párkrát psala, miluji Ford Mustang Shelby GT 500 z roku 1967. Miluji mustangy jako takové! A tak jsme se jeden takový pokoušela jednoho dne nakreslit. Původně bylo kresleno pro jednoho "kámoše", ale to bych prvně musela opravit ty kola a to se mi zrovna moc nechtělo. Tak jsem mu radši dala Kurta Cobaina. Asi si nakreslím nového :D

...Tracy Chapman - Talking about a revolution...



Jo, má hranaté kola.... :D

Jsou tam jenom "ouchylové"...

26. března 2011 v 12:52 | Mysteria
Nedávno jsem seděla v čekárně na ortopedii a listovala časopisy. Narazila jsem na článek, který bych já sama nazvala: "Vytrhněte dětem internet a počítač ze zásuvky, jsou tam jenom peďáci a nadržení ouchylové!"

Max (foto)...

22. března 2011 v 18:31 | Mysteria |  Fotky "umělecké"

10 Anča Anča | E-mail | Web | Čtvrtek v 11:06 | Reagovat

Jeee, ten je tak chlupaťoučký :D Takový méďa :) Požaduju další fotky! :D

Tak tedy tady jsou.
Chtěla bych jen napsat, že Maxínek je strašně šikovný. Naučil se nevšímat si cizích psů za plotem a tudíž nestávkovat při chůzi. Dokonce má už jednoho kámoše, Nickyho. Tibetského španěla. Měl mít za kámošku už i německou "ovčandu" Jessicu, ale je tak milionkrát větší a tak Maxínkovi moc nesedla...


Maxínek

Psalo se 17.3. 2011...

20. března 2011 v 21:59 | Mysteria |  Byla jsem, viděla jsem, fotila jsem...
Vyjížděli jsme v 19:01 hodin. Cestu, která má cca 20 kilásků jsme zvládli za 14 minut. Přijížděli jsme k hale, k Čez Aréně. A zůstali na "té velké" křižovatce, cca 100 metrů od haly. Ten kousek jsme jeli 20 minut... Ulice ucpaná... Blížili jsme se k parkovišti a sotva jsme jej měli na dosah, policajti začali mávat, že je obsazeno. Nasralo nás to, mě a taťku. Vzala jsem si lístek a vyletěla z auta, nebezpečně se blížil začátek. Sotva jsem se přiblížila k pokladnám, všude se táhly fronty, vzala jsem to po levici a předběhla snad milion lidí, nikdo si mého počínání nevšímal. Prošla jsem vstupní bránou a konečně byla uvnitř. Vyběhla jsem schody, abych zjistila, že jdu úplně špatně. Seběhla jsem je zase dolů, což je pro mne revmatika výkon, a obešla snad celou halu, než jsem objevila vstup na, při hokejových zápasech lední, plochu. Zaskočilo mě,že tam zas tolik lidí nebylo. Postavila jsem se a čekala. Byla jsem v 3. řadě u podia. Což byl výkon, na to, že bylo 19:43 a "ono" to začínalo v 20:00, tedy mělo. Po chvíli mě našel taťka. bylo 20:05 a nic a najednou... Bum... Lidé tleskali...Lidé pískali... Přišli s prvním songem "Banditi di Praga"... Ano...Kabáti.

Pak následovala písnička další a další. Ze všech písniček jsem neznala většinou jen ty starší... Tančila jsem, tedy snažila jsem se o to. Zpívala jsem, tedy myslím... Otevírala jsem pusu, napínali se mi hlasivky mocným řevem, který ovšem pohltil řev větší. Řev hudby, řev Pepy Vojtka... Řev kytary aj...
Taťka vedle mě stál... Koukal... Neznal texty, to byl asi největší problém...
Ale sama za sebe jsem si to parádně užila...
Byla jsem tak krásně vyřvaná, krásně polohluchá a krásně ochrnutá... Koncert končil a já stála, citíla jsem tu bolest v nohou a nemohla jsme se hnout. Najivně jsem si nechala berle doma... V duchu jsem prosila, aby mě nějaký "krásný princ" vzal do náruče a odnesl do auta. Ale to se bohužel nestalo. Ale když to tak vezmu, prožívala jsem koncert všemi možnými smysly. :D

Tím se tento náročný týden jarních práznin chýlil ke konci...

Kouření v obraze...

20. března 2011 v 18:33 | Mysteria
Ne, nebudu tu do vás hučet jak je kouření škodlivé a jak mě otravuje, stejně by to nikdo nečetl, ale zkusím to trošku jinak. Původně jsem chtěla udělat fotografickou kolekci vajglů, měla jsem ji nachystanou, ale omylem jsem si ji smazala z paměťovky a až pak zjistila, že ji v počítači nemám. Včera jsme v rodině měli tombolu "neštěstí" a bratránek si vylosoval naši knížku "Slovník beze slov". Věděla jsem, že jsem ji někde doma potkávala, ale pořádně jsem si ji prohlédla až včera... Škoda, některé obrázky byly opravdu povedené...Foceno tedy včera bohužel jen mobilem... = odpovídající "kvalita"...

A tak tedy k tématu kouření... Jak to vidí nebo možná viděl pan Jiří Slíva :


Výlev...

17. března 2011 v 16:47 | Mysteria |  deník
Což o to, prázdniny jako takové jsou parádní, jenom nechápu, proč naši cítí tu potřebu si brát každým rokem na ten týden volno. Jo, možná kvůli psíka, možná snad kvůli nám (pche). Stojí jim za to, se neustále hádat a zabíjet pohledem?
Začínám pociťovat, že otec má Maxe radši než nás, to by mi ani tolik nevadilo, ale ten bídák by nám nejradši zakázal na něj šahat ba dokonce i jen pohlédnout. Kéž bych uměla pohledem zabíjet! Kéž! Nadávejte si na pubertu, pche, já budu nadávat na vás!


Jsem maminkou...

16. března 2011 v 21:10 | Mysteria |  deník
V neděli jsme si ho přivezli domů. Z Hodonína (200km daleko). Cesta probíhala naprosto v pohodě. Celou ji prospal.
Pojmenovali jsme ho Maxmilián - Max. Ano, byl to chlapeček.
To naše malé "ťuťuňuňu" se narodilo 28. prosince a roste jako z vody.
Nejradši bych ho umazlila. Něco tak dokonalého, chlupatého (a ejhle, miminko to nebude :D) jsem snad ještě nezažila. I když náš králíček, který už není, byl taky dokonalý. A Reček taky. Ale Maxínek je snad ještě sladší. Takové malé, živé torpédo... Belgický ovčák tervueren.


Já ty jeho pacinky miluji :)

"Dávej si pozor."

6. března 2011 v 18:17 | Mysteria |  deník
"Dávej si na něho pozor."
Je větou, která se mi dokolečka dokola přehrává od pátečního rána. Bolí. Bolí. Bolí... Asi se ráda sebetrýzním.
Nedokáži na nic jiného myslet. Než jen na to, že se mi pravděpodobně potvrdila má domněnka. Ta věc, o níž vím, ale snažím se ji nevidět...
Bolí. Bolí. Bolí.. To, jak si pořád přehrávám to, co mi řekla.
Bolí. Bolí. Bolí... To strašně.. Nevím už jak.. co...

Člověk, který má rád, je radši slepým...


Hrátky se samospouští...

5. března 2011 v 21:54 | Mysteria |  Fotky "umělecké"
Jsem označována za fotofila. Sama se za něj považuji. Strašně ráda se fotím. No a co? Nepovažuju se za bůhví co. Ale když mě tak baví nastavit si samospoušť, utíkat (ano, i revmatik může utíkat), usadit se, našpulit a to celé opakovat do té doby, než se nějaká fotka prostě povede, alespoň trošku.

The Cult - Painted on my heart + scény z filmu Go in 60 seconds - který miluju, nejen proto, že tam je mé milované auto (Ford Mustang Shelby GT 500 z roku 1967) , ale i proto, že v něm je často dokonalá hudba... Takže hudba pro vylepšení atmosféry...
Nemám nijak zvlášť dobrý foťák... Spíš vůbec ne... Digitálek za 2 tisíce, ale miluji ho! Stativ? Mmm. Já nevím co je to za "věc". Vyhrabala jsem ho v komoře u okurek... Buď se mu "nožky" rozjíždí, nebo jdou z tuha. Takže naštelování ho, není žádný med, ale i tak mě focení tak šíleně baví.

Stěžovala jsem si, že už dávno nejsem anonymem, tak tedy mou neanonymitu podpořme fotkami :)

730 dní= 2 roky...

5. března 2011 v 11:53 | Mysteria |  deník
Jsou Vám to přesně dva roky. Co se ze slušné holčičky začala utvářet zrůdička. A taky dva roky, co existuje toto. Neumím moc psát, ale i přesto tady bylo za ty dva roky 14 010 lidí. Což je dost. Což je "zkurveně" dost.
Kolikrát jsem uvažovala, že uteču? Kolik jsem si založila dalších blogů s úmyslem přestěhovat se? Ale vždy mě tu něco udrželo. Možná jsem nechtěla se vším skoncovat. Možná se mi tato pitomá adresa dostala moc pod kůži. Život-trapky, co je to k sakru za kravinu? V životě by mě nenapadlo, že mi to vydrží tak dlouho. Tehdy jsem moc adresu neřešila. Sere mě! Jak moc! Vytáčí mě, kolik lidí z reálného světa zná adresu. Vytáčí mě, že musím cenzurovat. Vytáčí mě ta pitomá přezdívka na blogu.
Ale nedokážu se tě vzdát blogu. Nedokážu začít od začátku, když už ses jakštakš rozjel.

Tak strašně bych chtěla novou adresu, novou identitu, nebo možná anonymitu...

Foceno loni, někdy před létem... Těsně po záplavách, nebo možná během nich.. Aneb, co řeka Olše vyplavila....

Budu "maminkou"....

2. března 2011 v 17:15 | Mysteria
***
Tak kolik z Vás si myslilo, že jsem těhotná?

***
...Nemůžeme mít vše... Tak , tak... Ale toho štěněte se nevzdám. Už jenom 11 dní a budeme ho mít doma. Já se tak šíleně, nepopsatelně těším. Když už mi věci nevychází tak jak chci, je to jedna z mála věcí, co mě drží v dobré náladě.
+ hromada cukru v krvi

Našla jsem ho (to štěně) úplnou náhodou. Až si říkám, nebyl-li to osud. (vysmátá jak tele). Z kupy inzerátů jsem klikla ledabyle na jeden. Viděla jsem jich už tolik, že mě to psychicky vyčerpávalo a jakoby tak lehce deptalo.
Bum ho! Belgický ovčák - bez PP - 1500Kč - ihned k odběru.

Štve mě jen, že tento víkend taťka pracuje... Ale potom, ten další víkend, budeme mít aspoň prázdniny a nebude mi líno jít do školy od něj. Aspoň se ho dostatečně za těch pár dní nabažím.

Sice jsem původně chtěla psíka s PP (průkazem původu), ale tak co nadělám. Viděla jsem to moc růžově. Naivně doufala, že budeme jezdit na výstavy. Vlastně mě to ani moc neštve.

***

Konečně je už jakštakš teplíčko a já konečně můžu fotit. Nejedná se mi o to, že bych v zimě fotit nemohla, ale fotit samu sebe zachumlanou v zimní bundě mě nebaví a sníh na fotkách "někdy" (v mém případě vždy) nevynikne (svádějme to na foťák). Fotofilní idiot se hlásí do služeb....
Stávám se objektem mého objektivu stále častěji. Není to tím (doufám) , že bych ze sebe dělala střed Vesmíru. Ani tím, že bych chtěla být snad modelkou (Ježíšku na křížku jen to ne). Já vlastně nevím proč.

Tak mě napadlo, kolikrát jsem asi na tomto blogu použila slovo "nevím". Tak milionkrát? Možná... Možná taky o jedenkrát víc...

Tak ze mě máte téměř už měsíc "patnáctku". Nepovažovala jsem za důležité to tady dávat, ale... Ten pocit... ( :D )

A je to měsíc a něco tomu, co odešla Filipka... Do králičího nebe... R.I.P. :)*


Foceno včera.
PS: Jo byla mi trošku zima :D

Vaše fotofilní Mysteria...