Ráda o sobě mluvím, asi jako každá baba.
Četla jsem si starý článek, ve kterém jsem se představila. Uvědomila jsem si, že se mnohé nezměnilo, ale chci to zkusit znovu, protože přepisovat to staré pořád dokola je pořád to stejné, potřebuji něco víc na úrovni gymplačky. (To určitě)
Vždycky jsem o sobě tvrdila, že jsem zlá bezcitná mrcha, která myslí jenom na sebe, ovšem dnes... V podstatě jsem hodná, jak na koho, jak kdy, ale úplná zákeřná zmije nejsem, ikdyž si říkám had (nevím jak jsem an to kdy došla, od jisté doby si se svou 150 km vzdálenou kamarádkou říkáme hadi, možná snad proto, že nás bolí pahýlky a nejraději bychom se plazily). Bezcitná nebudu, občas mám pocit, že jsem až přecitlivělá, lehce mě kdeco rozbrečí. Hlavně řev. Stačí na mne zvýšit hlas a jsem v... A na sebe už nemyslím. Myslím jenom na něho. Dobrá, myslím i na sebe.
Co se změnilo od posledního upravení mého původního "představení se"? Dostala jsem se na gymnázium, je to zajímavá změna prostředí. Učení mi ani nevadí. Ti lidé jsou však zajímaví. Jiní. Měli jsme třídu, ve které jsem se pořádně neměla s kým bavit, neměla jsem je ráda. Teď kdybych si měla vybrat 4 lidi s sebou na opuštěný ostrov, nevěděla bych koho. Mám je ráda. Změna je život, tato se zdá zatím jako přívětivá. Zbožňuji svou angličtinářku. Od té doby mám ráda i angličtinu, ne že bych jí rozuměla nějak o moc více, ale už to není ta otrava. Navíc každý týden v šesti hodinách dávky jí. Jazyková třída. Učím se španělsky. Zvláštní jazyk.
Co se změnilo dál? Konečně už nejsem ta holka, co je odkázána pouze na berle. 1. září jsem si prostě řekla, že se své nové třídě nepředstavím jako ta oberlená, nechtěla jsem, aby si mě všimli jen a pouze podle tohoto poznávacího znaku... a od té doby jsem si uvědomila, že to bez berlí jde i celý den a tak jsem je za celé své "působení" na gymplu měla pouze jednou. Někteří stále ani netuší. Ikdyž chodím jak chodím... Divně :D Ale podle jedne nejmenované osoby prý roztomile :D
Konečně jsem se v posledních 14-ti dnech naučila bruslit. No naučila, prostě dokážu na tom stát a jakštakš jet :) Chjo, já bych tak sportovala. Já bych tak ráda dělala tolik věcí, ale nemohu se nějak odhodlat. Chtěla bych zpívat, ale nemyslím si, že mám hlas nějak úchvatný. Kdysi jsem zpívala, někdy v šesté a sedmé třídě, ale to je už dávno.
Od začátku února také začínám dělat do školního časopisu, budu grafik a mou pracovní náplní bude kompletace časopisu. Mohu se zapojit i v psaní článků, ala toho se docela bojím. Jako grafik budu upravovat článek do sloupců, rozvrhovat stránku, vytvářet přebal. Těším se, ikdyž jsem nikdy nic takového nedělala, jen jsem si to předběžně zkoušela, beru to jako výzvu. Díky této práci mi bude 27. února umožněna návštěva českého rozhlasu v Ostravě. Jsem zvědavá. Vždycky jsem chtěla být novinářka.
Co dál... Včera to bylo přesně půl roku co mám přítele. (Nebudu psát, jak ho strašně moc miluji, myslím, že po Valentýnu máte těch serepetiček už dost).
Poslední dobou poslouchám pořád dokola Adele- Rolling in the deep (ale kdo ne, že) a Coldplay- Paradise (na to se perfektně bruslí ruku v ruce s kamarádkou za "zpěvu")
Jinak zbožňuji Kurta Cobaina (ikdyž už miláček není), červenou a zelenou barvu, kytary a kytaristy vesměs, taky blonďáky, ikdyž žádného nemám :D, zelí, papírníctví a výtvarné potřeby všeobecně, ráda zpívám při fénování vlasů. Jsem fotofil, muzikofil, serialofil (Ulice, Pretty little liars), Sofíčkofil (miluji tu holku), Hadofil (moje nejoblíbenější přítelkyně), Terezkofil a Kubíčkofil....
Maggie Elm | 19. února 2012 v 13:17 | 
Myslím že se nemusíš bát do časopisu i něco napsat. Umíš vyprávět a s gramatikou taky nemáš problém.