Duben 2012

Co na mysli, to na jazyku...

24. dubna 2012 v 21:09 | Mysteria
Ani jsem nestihla zaregistrovat, jak rychle se blíží 1. máj. Upozornila mě na to dnes reklama, už ani nevím jaká, ale naprosto mě dostala. Nejsem fanatik, co by vyžadoval bůhví co, ale tu pusu pod třešní jsem si přála. Měla jsem toho tolik naplánovaného. Ještě víc mne však odrovnává 2. května. Datum, určené náhodou nějakých krásných 7 měsíců dopředu.
"Naivní! Naivní! Naivní!", řve na mě můj mozek, nebo snad srdce?

A: "Myslíš, že se dočkáš?"
B: "Ne... Ale nepřestanu v to naivně doufat."


Poslední dobou se kvůli mě všichni hádají. Rozhádala jsem naši třídu na dvě půlky, rozhádala jsem jiné... A za všechno můžu já, ikdyž jsem usvědčována o opaku, nevěřím tomu. Vím co dělám, co mluvím, že si na držku nedávám kurva pozor... Co na mysli, to na jazyku.

Tak co, slavíte 1. květen polibkem?

Nějaký ten pátek stará fotka...

ČESKÝ ROZHLAS OSTRAVA- Mám toho tak nějak dost a moc...

21. dubna 2012 v 12:18 | Mysteria |  Byla jsem, viděla jsem...
Během těch posledních dvou měsíců se stalo tolik věcí, až se mi hnusí ten pocit, že bych je tu měla všechny vypsat, protože to by mohlo být na dýl.
27. února jsme byli s redakcí školního časopisu v ČESKÉM ROZHLASU OSTRAVA (přiznávám, velkým to je napsáno, protože nevím jak to napsat). Je to taková stará budova s krásnými schody. Přes hodinu paní Šuláková (redaktor šéf v rozhlasu) rozebírala naše dosavadní čísla časopisu. Pro mě, jakožto budoucího grafika březnového čísla to bylo dost poučné (hnusné to slovo), poněvaž většina vítek se týkala grafiky.
Páni všechno je to tak dávno, že mi to pomalu splývá.
Poté nás vzala na živé vysílání zpráv ve 3 hodiny. Když hodiny "odbily" 3-tí, spustila se znělka a od té chvíle jsme nesměli ani muknout, já s tou představou dusila záchvat smíchu, netuším proč, prostě jsem asi magor, kterému věta "A teď už ticho" prostě vtipná příjde... Zvláště proto, že jsme do té doby taky nicmoc nemluvili. Představa, že promluvit a být slyšena v rádiu byla tak... Chtělo se mi řvát! :D

Fotka focena mojí paní profesorkou, nejsem na ní

Řvát mi bylo dopřáno chvilku poté, co nám paní Šuláková umožnila nahrát rozhovor s ní u mikrofonu. Byla jsem z toho strašně nervózní, přeci jenom mluvit s cizím člověkem, s mou vadou řeci (neumím R) a koktáním občasným na veřejnosti. Teprve dnes, po skoro dvou měsících jsem si tu nahrávku poslechla, když jsem začala mluvit (mluvilo nás víc a na CDéčku mám všechny), vůbec mi nedošlo, že bych to mohla být já. Úplně jiný člověk. Prozradilo mě až představení se a to, že bylo cítit, že jsem hodně nervózní a neumím R. Co udělá kvalitní mikrofon. Ne foťák, na který se nahrává video :D
Ti lidi v rádiu, byli všichni tak strašně sympatičtí, v jejich povolání by asi měli být..
Bylo velice zvláštní vidět, jak to chodí v rádiu. Teď už se jenom podívat do televize a budu spokojená. :D

V této chvíli mám už měsíc v rukou mé první číslo časopisu. Ha! A budu se tím chlubit! A budu namyšlená a zlá!

Momentálně už nemám sílu psát další věci co se během té doby udály, možná večer.