Květen 2013

A pak, že tu máme na každém kroku důl...I když, asi ano...

16. května 2013 v 19:25 | Mysteria (Hysteria)
Škodolibě se raduji, když v novinách čtu o OKD, které přestává mít kupce. Samozřejmě jsou to všechno tajné a nepotvrzené informace... Třeba nás, poddolované, chtějí jenom utěšit a pak ty "svině" udeří.
Je to asi rok nebo dva, co nám oznámili, že nás hodlají vykupovat. Jasně, co taky čekáte na Karvinsku, dalo se s tím počítat, ale když to opravdu příjde, je to přeci jen něco jiného. Bydlím asi 2,5 km od oblasti, kde již k "vylidňování" došlo. Rozbořené domy, velká "jezera". Rozpadlá cesta.


Fotka bohužel není má. Ale je pořízena v obci, ve které žiji.
4 roky zpět zde vybudovali nové satelitní městečko. Bydlím od něj nějakých 200-400 metrů. Novostavby mají klesnou v průměru o nějakého půl metra. Není to moc. Chodili jsme se koukat na to, jak se staví. Ubohé placky základových desek. Žádné sklepy. Jak má přežít základovka, která nedala ani zimu? Při dnešních fušerských pracích?
Znám lidi, kteří se zde přistěhovali vesměs kvůli poddolování a devastaci jejich původních domů. Není to fér. Nechají je tam bydlet, bude se to hlídat, ale... Nebylo by lepší mít dům někde jinde?!

Známá se společně s kolaudací dozvěděla o těžbě. Stavíte dům dva roky. Žijete v něm 3 a máte se stěhovat? To není fér!

Chce se mi nadávat. Žiji zde 17 let, viděla jsem, jak se náš dům i okolí měnilo, vylepšovalo a teď mám sledovat postupný rozklad a rozpad, postupné zaplavení? Ničení něčích snů, něčího celoživotního úsilí? To není fér!

A ještě je zde vypočítavý a arogantní přístup zástupců OKD. Donutí lidi běhat s peticemi, na krku šibeniční termín a i přesto ji pomalu nechtějí uznat. Stejně je většina obyvatel zaměstnaných v těžebním průmyslu a bojí se...

Má vůbec něco smysl?
Bydlím v místě červeného kruhu. Máme se propadnout o nějaké 4 až 4-5 metru...A jen o těch 200-400 metrů dál satelitňák. Je tohle normální?


Trocha sarkasmu na závěr:
Dinoparku, který mám skoro hned za barákem, to alespoň přidá na autentičnosti... Doteď tady byla jako jinde tráva zelená a slunce svítilo (sem tam).

Dojmy- Majáles Ostrava 2013

10. května 2013 v 14:23 | Mysteria (Hysteria) |  Byla jsem, viděla jsem...
Vypsaná Fixa, Mandrage, spousta neznámých kapel, spousta mladých, znělo to skvěle. Přesně můj styl. Sice jsem ani ty nejznámější neznala nijak zvlášť, ale pracovala jsem 14 dní na našich. Vesměs mě nikam nechtějí pouštět, překvapili. Po posledním hodině jsem vypálila vstříct autobusu ke svému milému, kde jsme si počkali, až si budeme moci půjčit autíčko a jelo se.
Zaparkovali jsme v Nové Karolině, což se zdálo docela strategické, mimo dosah všech přiopilých studentů. A vydali se 1,5 km dlouhou cestou k ocelovému hradu Ostravy, do oblasti Dolních Vítkovic. Cesta se zdála mě a mým nohám, svázaných revmatem, nekonečná. Což teprve ta fronta před branami. Neměli jsme lístek, stáli jsme ve frontě... Vypsaná Fixa už hrála, mé já trpělo. "Prosím, ať zahrají trampolínu", znělo stále ve mě. Nakonec jsme zjistili, že stojíme úplně zbytečně, že lístky jsou jinde, fronta tam šla rychle. Když se dají dokupy dva zmatkáři...
Tolik lidí... tolik piva 8)

Mandrage- Už mě víckrát neuvidíš

Koncert vzadu nemá takový šmrnc. Zvukově ano, ale ti lidé v zadu jsou... no prostě ti, co se chtějí bavit jsou vepředu, ale když příjdete v půlce, těžko se tam dostanete. A tak jsme stáli. I tak to bylo super. Ale připadala jsem si nepatřičně. Jak už tím, že jsem neskákala a nezpívala, tak věkově. Byla jsem tam snad nejmladší. Všechno lidi kolem 23 let, alespoň dle mého odhadu. Trampolínu jsem neslyšela. Bylo mi z toho lehce smutno. Milý mi však koupil pivo a už bylo veseleji. Ještě mi stačil říct na to, když jsem mu řekla, že miluji jeho žebra, že on miluje mě, nacož se šíleně vyděsil, protože my si to neříkáme. Je brzy. Tak jsem ho uklidňovala, že to chápu a šíleně se smála. Možná to zní smutně, ale povídali jsme si na to téma kdysi, když jsme se oťukávali a víme, jak na tom jsme. Jindy by mě to snad bolelo, ale v ten den mě to opravdu pobavilo. Možná to bylo tím vyděšeným výrazem. :)
Nakonec jsem byla ráda, že jsem nebyla v té mase lidí vepředu. Házelo se tam pivo a večer byl dlouhý, v mokrých věcech by se mi nechtělo být.