Prosinec 2013

Jak L. vzala na milost stovky dětí na koncertu Kryštof...

24. prosince 2013 v 15:59 | L. (Hysteria) |  Byla jsem, viděla jsem...
"Jen jsem se tě chtěl zeptat, zda by jsi se mnou nešla v pátek na Kryštofa."

Pro ty, kteří se nechtějí rýpat v mém nitru, ale chtějí slyšet jen o koncertu, mohou překočit spoustu řádků...:D Třeba po ta červená "x" :)

Je to zkouška, vídat se s bývalým přítelem, který má podle všeho ve svém studijním městě přítelkyni. A vy vzhledem ke společné minulosti, která byla docela násilím ukončena, chcete vše urovnat. Máte v sobě binec. Víte, že nemáte myslet na to, jaké by to bylo, kdyby vás měl opět rád. Mám ho vůbec ještě ráda tak jak bych neměla?

A tak jako správný zvídavec jsem se rozhodla jet. Kryštof byli naposledy mou krevní skupinou někdy v páté třídě, milovala jsem Rubikon... Znala jsem vše ostatní. Potom na mně zanechali matnou stopu Atentátem, protože jsem milovala Bobule. Postupem času mě však tak nějak přecházeli...

Nějak jsem neměla moc potřebu je poslouchat. Všude se o nich mluvilo a tak už jen z principu. Psalo se o nich i v našem školním časopise, což mi nepřišlo zrovna jako to pravé ořechové (to mi říká, že bych mohla konečně poreferovat o celostátní soutěži školních časopisů).

Ale... Znáte to, ozve se vám člověk, se kterým jste se chtěli usmířit, konečně jste se začali ladit na přátelskou notu. A snad jste i znovu začali objevovat to, co jste objevili kdysi a kvůli čeho jste toho člověka milovali.

Nějak jsme se míjeli, ozval se mi dva dny před konáním koncertu a já jela do Vídně. Nebyl čas... "Zítra pro tebe přijedeme po třetí." PŘIJEDEME. Blik blik. Od naší společné kamarádky jsem se dozvěděla, že by měli jít i jeho rodiče. Blik blik. Po třetí- what?! Blik blik.

Bála jsem se. Nerozešli jsme se v dobrém a tušila jsem, že jeho rodiče ze mě nebudou asi zrovna nadšeni.
Jsem přesvědčený nezvedač cizích čísel, ale ten den jsem se překonala. Volala mi jeho mamka. Zlekla jsem se. Nerada telefonuji. V podstatě mi řekla, že její syn nestíhá, že se s ním sejdeme až na místě a že pro mě dojede. Ah. A tak jsem souhlasila a třásla se ještě víc. Má úžasné rodiče, ale...

XXX

Vlastně jsem ani nevěděla, kam jedeme.
"Jak teple se mám oblíct?"
"Nejdeme do opery :D"
"Jak teple, ne jak :D"
"Má to být v normálním clubu, nějaký cluk kotel..."

Tak googlím, googlím a nic nevygooglím.
Dojeli jsme na místo. Do mých milovaných Dolních Vítkovic. (Jak už někteří možná víte...) A splnil se mi jeden z mnoha snů. Konečně mi bylo dopřáno se podívat do multifunkční haly GONG. Takže žádný kotel, žádný klub. Za což jsem byla neskutečně ráda.

Mobilovka